Nejlepší elektronické desky (leden - červen 2008)

Máme za sebou první polovinu roku 2008, a i přesto, že za těch šest měsíců zase tak hodně kvalitních tanečních alb nevznikllo, ty, které stojí za to, by bylo vhodné připomenout nejenom kvůli tomu, že jde jde o originální počiny, ale rovněž také proto, že až na Mobyho jste o oněch interpretech zřejmě mnoho nezaslechli. A od toho jsem tady já, abych vás navnadil na poslech nových desek a eventuélně přivedl k zajímavým hudebním zážitkům. Ještě je třeba zmínit, že v některých případech se nejedná o stoprocentní elektronická alba; to je ovšem v dnešní době jasné. Autoři se nechali inspirovat mnoha různými žánry a vytvořili tak velice ojedinělé harmonie či postupy. Dost už ale k úvodu, jdeme na to!

Cut Copy - In Ghost Colours

Australské indie-elektronické trio Cut Copy vydalo svou druhou dlouhohrající desku s názvem In Ghost Colours v dubnu tohoto roku a okamžitě se dočkalo kladných ohlasů a pozitivních recenzí. Skladatel, producent a DJ v jedné osobě Dan Whitford, kytarista a basák Tim Hoey a bubeník Mitchel Scott jsou nepochybně ovlivněni současnými interprety jako Air, Daft Punk či LCD Soundsystem, z jejich skladeb ale často cítíme náladu 70. a 80. let. Umně skloubené diskotékové beaty a synthpopové aranže, mnohdy podkreslené melodickými klávesami, dávají novince příjemný letní nádech. Jde o ideální desku pro poslech při slunění u vody. Mezi nejpovedenější songy patří Out There On The Ice, Unforgettable Season a Hearts On Fire. Toto album by vás němělo zklamat - vřele vám jej doporučuji!

Hodnocení: 85%

Kelley Polar - I Need You To Hold On While The Sky Is Falling

Chorvatský houslista a zpěvák Kelley Polar se významně podílel na debutovém albu housové partičky Metro Area a poté vydal několik singlů v rámci souboru Kelley Polar Quartet. Jeho první deska Love Songs Of The Hanging Gardens z roku 2005 patřila mezi největší překvapení taneční scény a nejinak je tomu i v případě novinkové placky.

I Need You To Hold On While The Sky Is Falling pokračuje tam, kde skončil Kelleyho debut - elektronický podklad a houpavý rytmus si podávají ruku se zasněnými smyčci a popovým vokálem. Téměř sedmiminutová Satellites je jasným vrcholem alba a líbívá Chrysanthemum by mohla být kandidátem na nejoriginálnější indie-elektronickou písničku. Kelley Polar rozhodně umí složit posluchačsky přitažlivé songy a jde o jednoho z nejtalentovanějších umělců poslední doby.

Hodnocení: 90%

Moby - Last Night

Moby se na hudebním poli pohybuje už pěknou řádku let a na rozdíl od ostatních interpretů zmíněných v tomhle článku se může chlubit mnoha celosvětovými hity, různými cenami a v neposlední řadě také stálou posluchačskou základnou. Hodně fanoušků (včetně mě) ale ztratil otřesným techno-punkovým hybridem alá Animal Rights (jeho další propadák) s názvem Hotel. Reputaci si krapet napravil vcelku slušným best-of albem a většinu posluchačů zklamaných z návštěvy půlhvězdičkového hotelu definitivně získal zpět posledním počinem Last Night. Punk tentokrát nechal v obýváku a raději zvolil cestu, která ho vyšoupla mezi nejzářivější hvězdy taneční elity - skákavé piano, pichlavé klávesy a nahodilé dívčí hlasy. Nejlíp tohleto všechno funguje ve skladbách jako I'm In Love, Disco Lies či Sweet Apocalypse. Nejde sice o mistrovské kusy jako z dob Play, ale zdá se, že se veterán Moby pozvedl ze samotného dna o pár metrů výš.

Hodnocení: 70%

Neon Neon - Stainless Style

"Jak tohle jenom může dopadnout?" Nějak podobně se asi musel sám sebe ptát každý kdo zjistil, že členy Neon Neon jsou zpěvák britpopové skupiny Super Furry Animals Gruff Rhys a undergroundový hip-hopový producent Boom Bip. Odpověď zní - neuvěřitelně! Stainless Style je koncepční album o Johnu DeLoreanovi, automobilovým individualistou, který proslul svými futuristýckými návrhy a také drogovým skandálem v roce 1982. Kytarový pop/rock se zde prolíná s moderními beaty a zaslechneme zde humorné popkulturní narážky na Hvězdné války (I Told Her On Alderaan) a Raquel Welchovou (Raquel). Trick For Treat je jasnou hitovkou do klubů a Dream Cars je zase poklonou interpretům 80. let, kteří měli co do činění se stylem new wave. Neon Neon se prostě nebojí prozkoumávat nové oblasti hudby a už se moc těším na jejich další album.

Hodnocení: 85%

Osborne - Osborne

Todd Osborn je hlavní a jediná tvůrčí osobnost za projektem Osborne a stejně pojmenovaným debutovým albem. Všestranný DJ a producent není v hudební sféře žádným nováčkem a vydal početnou sbírku skladeb pod svým labelem Rewind. Rovněž se podílel na mixu junglové placky Wired For Sound a nazýval se vrahem zvuku. Nemusíte se ale bát, poslechem jeho patnácti našlapaných songů neprohloupíte. Úvodní epická 16th Stage skvěle nastaví tón a atmosféru, v jaké se bude celá deska pohybovat. Nalezneme zde housové pecky (Downtown, Ruling), skřípavý acid house (Junk Food, L8) a také elektronický pop (Suffer, Detune). A že si Osborn při tvorbě této skvělé nahrávky užil spoustu zábavy je znát z oldfieldovské Our Definition Of A Breakdown s hostujícím Ed DMXem. Jedna z nejlepších desek svého druhu poslední doby!

Hodnocení: 90%

Quiet Village - Silent Movie

Joel Martin a Matt Edwards se při hledání názvu pro svůj projekt nejspíš inspirovali slavným albem exotického skladatele Martina Dennyho a mezi žánry, kterými vás při poslechu jejich němého filmu provedou, patří úderný progresivní rock, tajemný new age a tu a tam máte pocit, že slyšíte úryvky hudby nějakého italského filmu. Silent Movie je tedy nejméně elektronická deska ze všech zde uvedených, to ale neubírá nic na její síle. Bizarní vokály a hendrixovské psychedelické riffy skladby Circus Of Horror vás posadí do židle, experimentální Too High To Move plynule přechází z jedné nálady do druhé, svěží Broken Promises a jiskřivá Singing Sand jsou typické downbeatové pecky a Can't Be Beat je smyčcová balada se zkresleným hlasem vypravěče. Nejlepší skladbou je ovšem Pillow Talk - vesmírná rocková hymna. Martin a Edwards si se samply vyhrát umějí, o tom žádná...

Hodnocení: 90%