Rolling Stones

"If you're Stones fan, you'll surely get satisfaction!" Takhle by se dala shrnout celá 'recenze', ovšem proč se trochu nerozepsat, že? Legenda filmu Martin Scorsese se již před třemi lety pokusil zdokumentovat život a tvorbu ještě legendárnější hvězdy folku Boba Dylana a vše vměstnal do 200 minut dlouhého stejnojmenného snímku (originální název No Direction Home: Bob Dylan), který běžel i u nás v televizi. Pokud jste jej propásli, měli byste si film někde sehnat, jde o prvotřídní zážitek. Ve srovnání s novinkou o největších rivalech Beatles, velikánech Rolling Stones, jste však nemuseli být fanouškem, abyste si dokument vychutnali. Shine A Light, jak zní původní název posledního Scorsesehova počinu, je spíše záznamem výtečného koncertu než hlubší sondou do předlouhého období působení nejslavnější rock 'n' rollové skupiny světa. Nazývat 'stouny' pouze r'n'r partou je stejně ošidné, jako tvrdit o Led Zeppelin, že byli/jsou pouze hardrocková formace. Playlist představení je pestrý nejen díky zvoleným písním, nýbrž také kvůli zajímavým hostům, z nichž nejvíc září Buddy Guy a jeho nezapomenutelný hlas. Jack White a Christina Aguilera nezůstávají pozadu, přišlo mi ale, že na sebe strhávali až moc pozornosti. Mick Jagger si to s nimi možná potom v zákulisí vyříkal . Potěšily mě mnohé songy z jedné z nejlepších desek vůbec - Exile On Main St. All Down The Line a Tumbling Dice měly v sobě takový náboj, až jsem vyletěl ze sedačky a jásal spolu s publikem. Naštěstí zůstalo u kývání hlavy a podupávání do rytmu. Když jsme u toho tempa, na některých místech se hvězdná čtverka se superní doprovodnou pomocí nesešli, je to ale vzhledem k věku Jaggera a spol. pochopitelné. Kytarová smršť Keitha Richardse a Ronnieho Wooda je kapitolou samou o sobě. Riffy a sóla do sobě parádně zapadají, částečně mohou působit stereotypně, ale komu to vadí? Za bicími řádí Charlie Watts a hraje precizně jako ostatně pokaždé. A Mick? Asi nemá cenu zde popisovat všechny možné kreace, jimiž přivádí především ženskou část obecenstva do varu; hlasově na tom je stále výborně a to je to hlavní...Efektní nájezdy kameramanů a zručný střihač si poradili i s obtížnějšími záběry více než dobře. Vznikla tak profesionální videoreportáž unikátního koncertu, na kterou se jen tak nezapomene. Soundtrack je pro fanouška samozřejmě povinností, u mě je to podobné, ne-li stejné jako v případě Útěku do divočiny. Hudba podbarvuje film/dokument dokonale, jako samostatnou část ji už nedokážu vydělit. Jestli jste ochotní investovat peníze za vstupenku, nějakých pár kaček navíc za OST pro vás zřejmě nic nebude ...Suma sumárum, Rolling Stones ode mě dostává pětaosmedsát, fanoušek nechť si přidá zbytek do stovky! 85%