Zdar všem turistům! Ze soboty 20. na neděli 21. června se konal 23. ročník pochodu, který začíná na nejvyšším vrcholu Moravskoslezských Beskyd a končí na Velkém Javorníku. Jak jsem se o něm dozvěděl? Loni v září jsem se účastnil cyklistického závodu horských kol na Velký Javorník a při vyplňování přihlášky jsem uvedl i svůj e-mail, takže jsem nyní informovaný o nadcházejících akcích konaných Pohorskou jednotou Radhošť. Ihned po přečtení propozice jsem byl pevně přesvědčen o své účasti a dal vědět pár kámošům, zda by se nechtěli také připojit. Jeden pozvání okamžitě odmítl s tím, že nehodlá chodit v noci v lese, druhý
Sing us a song of the century...that's louder than bombs and eternity. Tímto textem začíná nové album úspěšné punk-popové skupiny Green Day. Minutové intro s vokálem Billie Joe Armstronga a šumem rádia otevírá příběh o sedmnácti skladbách, třech dějstvích a dvou hlavních aktérech. Než se ale pustíme do recenze nové desky, připomeňme si, co se všechno za těch pět let od vydání předchozí desky American Idiot událo. Green Day slavili se svou punk-rockovou operou veliký a zasloužený úspěch, obdrželi Grammy za nejlepší rockovou nahrávku, také vydali skvělý živák Bullet In A Bible, poté se odmlčeli, aby se minulý rok
Guess who's back...back again...Chyběl jsem vám? Doufám, že ne...Nebo se snad někdo takový našel? Ať tak či onak, tato stránka po vcelku dlouhé přestávce znovu ožívá, a aby to bylo jasné každému, došlo i k drobným kosmetickým úpravám (např. nová horní lišta). Ptáte se: "Proč zde za těch osm měsíců nebyl žádný nový post?" Odpovídám: "Na všechno musí mít člověk náladu/chuť, na psaní blogu obvlášť ;-)" Co tedy můžete v nejbližší době čekat? Recenze nových desek Green Day a Eminema, někdy se také vrátím k zajímavým hudebním počinům z minulého roku. Film taky nezůstane stranou; až za dva týdny zhlédnu
"If you're Stones fan, you'll surely get satisfaction!" Takhle by se dala shrnout celá 'recenze', ovšem proč se trochu nerozepsat, že? Legenda filmu Martin Scorsese se již před třemi lety pokusil zdokumentovat život a tvorbu ještě legendárnější hvězdy folku Boba Dylana a vše vměstnal do 200 minut dlouhého stejnojmenného snímku (originální název No Direction Home: Bob Dylan), který běžel i u nás v televizi. Pokud jste jej propásli, měli byste si film někde sehnat, jde o prvotřídní zážitek. Ve srovnání s novinkou o největších rivalech Beatles, velikánech Rolling Stones, jste však nemuseli být fanouškem, abyste si dokument
Každý snímek studia Pixar platí za velkou událost a nejinak je tomu v případě novinky VALL-I. Příběh o osamělém robotovi, připomínajícím ne náhodou hrdinu dětské klasiky Číslo 5 žije, byl už od dob prvních pronikajicích informací výjimečný faktem, že se toho v něm moc nenamluví a převážnou část děje si vystačí se zvuky a hudbou. Jaké pak bylo mé překvapení, když se poměr dialogů a "tichých" částí téměř nebezpečně vyvážil. Jde možná jenom o můj dojem, ale čekal jsem mnohem větší chaplinovský přístup, než jaký mi VALL-I nakonec přichystal. To ale neznamená, že by to mé výsledné hodnocení nějak
V úterý dopoledne jsem na internetu zjistil, že od pondělí do středy bude naše kino dávat Temného rytíře. Nejdříve jsem byl na sebe naštvaný, že jsem to nezjistil dříve, pak mě ale uklidnil fakt, že možná bude lepší vyrazit na jeden z největších filmových opusů až druhý nebo třetí promítací den. Nebudou mě tak rušit různé poznámky a zvuky popcornových kelímků a o to víc si film užiju. Nakonec jsem po domluvě s kamarádem trpělivě čekal do středeční půl osmé a utratil všechny své zbývající peníze za lístek na pokračování výtečného restartu Batman začíná. A nelituji toho. Těch 150 minut uteklo tak rychle, že se mi po
Tak včera jsem konečně viděl nového Indyho, a i přesto, že po přečtení několika negativních recenzí a s vědomím, že se ve filmu mají objevit mimozemšťané, jsem vcházel do frenštátského kina s mírnou obezřetností, musím Spielberga a spol. pochválit, protože odvedli opravdu skvělou práci. Těch devatenáct let, které uběhly od posledního dílu trilogie, jsou nicméně na snímku poznat a je těžké zařadit Království křišťálové lebky po bok Dobyvatelů ztracené archy, Chrámu zkázy a Poslední křížové výpravy. Čtvrtého Indyho beru spíše jako samostatný film, prostě takový dárek pro fanoušky; s podobným mottem přistupoval
